Zákon nechce, abyste recenze ověřovali. Chce, abyste řekli, jestli to děláte.

O recenzích a zákonu se v češtině píše hodně, a skoro všude se ta povinnost vykládá stejně špatně: prý musíte recenze ověřovat. Zákon po obchodníkovi nechce, aby recenze ověřoval. Chce po něm, aby řekl, jestli je ověřuje a jakým způsobem. Ten rozdíl rozhoduje o tom, co vlastně musíte udělat.

A ta povinnost nedopadá na každého stejně. Kdo recenze zveřejňuje sám, na svém webu nebo u pokladny, tomu se týká přímo. Kdo je nechává ležet na Mapách Google, ten je nezveřejňuje, protože to dělá Google. Tuhle hranici většina článků na tohle téma nekreslí.

Co po vás zákon vlastně chce

Česká obchodní inspekce to na svém webu k recenzím píše takto: obchodník má uvést,

„zda spotřebitelské recenze ověřuje a vysvětlit, jakým způsobem tak činí“

Česká obchodní inspekce, stránka k recenzím, čteno 28. 8. 2026

Odpověď „neověřujeme je nijak, zobrazujeme všechny recenze tak, jak přijdou“ tuhle povinnost splňuje. Není to přiznání slabiny, je to informace, na kterou má zákazník právo. Je to informační povinnost, ne povinnost ověřovat. Nesplněním není špatná odpověď, nesplněním je žádná odpověď.

Co je vedle toho zakázané

Ze stejného zdroje je i konkrétní seznam toho, co dělat nesmíte:

• Zveřejňovat nepravdivé spotřebitelské recenze nebo doporučení, a stejně tak „zadávat jiné osobě, aby takové spotřebitelské recenze či doporučení podala“. Tedy i objednat si je jinde.
• Tvrdit, že recenze pochází od skutečných zákazníků, aniž byste podnikli přiměřené kroky k ověření, že tomu tak je. Nálepka „ověřené recenze od reálných zákazníků“ u widgetu, který nic neověřuje, spadá přesně sem.
• Zkreslovat recenze na sociálních sítích k propagačním účelům.

A jedna povinnost, o které skoro nikdo neví. Recenze od spotřebitele, který výrobek dostal zdarma na vyzkoušení, se má „označit jako sponzorovanou“. Netýká se to recenze od někoho, kdo si věc koupil za vlastní peníze a napsal ji sám od sebe.

Co to prakticky znamená

Tahle povinnost se dá splnit jednou větou, umístěnou tam, kde recenze na webu nebo u pokladny skutečně jsou. Obě věty níž povinnost splňují, ať zvolíte kteroukoliv.

„Recenze u našich produktů nijak neověřujeme, zobrazujeme je tak, jak přijdou od zákazníků.“

„Recenzi smí napsat jen zákazník, který si u nás objednávku doopravdy vyzvedl, ověřujeme to podle čísla objednávky.“

Žádná z nich není správnější než ta druhá, jde jen o to říct, kterou z nich používáte. Recenzi od někoho, komu jste produkt dali zdarma na vyzkoušení, označte jako sponzorovanou, i když text sám je od srdce. A nikde neobjednávejte recenze pro sebe ani pro nikoho jiného, zákaz míří na zadání, ne na to, kde recenze skončí.

Na koho ta povinnost dopadá

Tohle většina článků na tohle téma stírá, a je to nejdůležitější věta na stránce. Povinnost dopadá na obchodníka, který recenze zveřejňuje na svých vlastních kanálech. E-shop, který má u produktu hvězdičky, je zveřejňuje. Web s widgetem recenzí na hlavní stránce je zveřejňuje taky.

Restaurace, jejíž recenze leží na Mapách Google, je nezveřejňuje, zveřejňuje je Google. Kadeřnictví, které recenze nikde nesbírá a nechává je jen na profilu na Google Mapách, je na tom stejně. Hotel, který si ty samé recenze z Googlu vypíše na svou rezervační stránku, přešel na druhou stranu hranice ve chvíli, kdy je tam vypsal, i kdyby je opsal slovo od slova.

Není to formalita. Je to rozdíl mezi tím, jestli ta povinnost dopadá na vás, nebo na platformu, na které vaše recenze bydlí.

Tři věci, které platí i přes tu hranici

I když se vás výše popsaná povinnost přímo netýká, tři věci platí dál. Kupovat si recenze je problém všude, zákaz míří na zadání, ne na to, kde recenze skončí. Restaurace, která si objedná deset recenzí na Google, je ve stejném zákazu jako e-shop, který si je objedná na vlastní web.

Jakmile si recenze dáte na vlastní web, začínáte je zveřejňovat vy. Widget s recenzemi z Googlu na hlavní stránce znamená, že jste přešli na tu druhou stranu hranice. Tomu je věnovaná samostatná stránka, a stojí za přečtení dřív, než widget nasadíte.

Pravidla Googlu jsou navíc v jedné věci přísnější než český zákon. Zákon u sponzorované recenze chce jen označení, Google odměnu za recenzi zakazuje úplně:

„Nabízet pobídky, jako je platba, sleva nebo zboží či služby bez dodatečné platby, výměnou za zveřejnění recenze nebo úpravu či odstranění negativní recenze.“

Zásady pro uživatelský obsah v Mapách Google, čteno 28. 8. 2026

Podnik, který se drží pravidel Googlu, je tím pádem uvnitř obojího. Celý přehled toho, co Google u recenzí zakazuje a co pořád dovoluje, je na samostatné stránce.

Co tahle stránka neřeší, a kam dál

Nepravdivá recenze, která o vás tvrdí něco konkrétního a nepravdivého, může vyvolat i úplně jinou otázku: jestli jde o pomluvu nebo o zásah do dobré pověsti. To je otázka z jiné části práva, s jinými pravidly, a tahle stránka na ni neodpovídá, protože bychom si tu odpověď museli vymyslet, a to neděláme.

Co se dá udělat bez právníka: recenzi si uložit, dokud ji autor nesmaže, a nahlásit ji Googlu, pokud porušuje jeho pravidla. Tomu je věnovaná samostatná stránka. Konkrétní právní situaci vám tahle stránka neposoudí, na to čtěte Českou obchodní inspekci nebo právní weby jako Právo pro podnikatele a Právní prostor.

Licenční rok BASIC stojí 4 990 Kč, instalace karty na pult je jednorázová, a přesný ceník i s tím, co je navíc v tarifu PRO, najdete na samostatné stránce.

Zdroje

Každá citace na této stránce pochází z jednoho z těchto míst a byla přečtena 28. srpna 2026. Odkaz vede na původní zdroj, ne na náš výtah.

1. Česká obchodní inspekce: spotřebitelské recenze
2. Zásady pro uživatelský obsah v Mapách Google